Festival pohledem diváka Vladimíra Karfíka

01. 02. 2019

Vladimír Karfík, uznávaný literární kritik, historik a editor, popsal ve své knize DĚDOVA MÍSA (soubor článků psaných pro stejnojmenou rubriku Divadelních novin v letech 2012 - 2014) svůj zážitek z festivalu:
"Německý humor obecně podceňujeme. ... Berlínská Volksbühne (Španělská mu(š)ka, r. Herbert Fritsch) na závěr Festivalu německého divadla předvedla, jak rafinovaně je možné zahrát sto let starou lidovou frašku - v okázalé Státní opeře jako lahůdku až choreograficky dokonalou. Jemná parodie lidových taškařic, filmových gagů, kde kdaždý aktér má přesně vypracovaný svérázný způsob pohybu, ne aby sám o sobě byl k smíchu, ale doopravdy - není samoúčelný, leč charakterotvorný. Žasnul jsem nad profesionalitou herců, kteří přesně plnili režijní záměr, ať je kaskadérské pohyby musely stát modřiny po těle. Při zjevně disciplinovaném podřízení přesné a přísné režii ani stopy po strojenosti, naopak, za každým extrémním pohybem nelíčená radost z komedianství. Kolikrát jenom prolétl herec, jistě ctihodný pán, po břiše celou scénou, až se hlavou téměř zarazil o první řady hlediště! ... Profesionalita i v lidové frašce. Nic nepodcenit. Jinak je to tak často vídaná šarže pro nenáročného diváka - jenomže berlínští předvedli nenáročnou frašku i pro náročného diváka. Takové divadlo může způsobit, že nenároční diváci budou na vyhynutí. ...
O pár dní dříve zážitek poněkud jiný: uprostřed bahnité scény bílé čtvercové plató, a na něm s minimem rekvizit hraje se veselohra vekého německého klasika Heinricha von Kleista (Rozbitý džbán, r. Matthias Hartmann). Takto řečeno, neviděno, možné podezření z režijní a scénografické svévole. Ale kdež! Ono bahno hraje po celé představení svůj význam, a v závěru pak nejzřetelněji. ... O Rozbitém džbánu jsem si myslel, že ho znám. Přiznám, že nerad bych ho viděl v rukou režiséra, který by si ho příliš přizpůsoboval svým autorským ambicím. Když se však na německém festivalu ve Stavovském divadle nad Kleistem otevře opona, uz v samé expozici blesklo mi, zda vlastně neočekávám, kdy se na scéně objeví Gogolův Revizor. Do té doby mě to nenapadlo, až v aktuálním provedení vídeňského Burgtheateru. Vždyť základ hry jsem považoval za komediálně banálnější, a ve srovnání s Gogolem banálnější také je, o to však větší překvapení, co z ní dnes lze všechno vyčíst. Šlo opravdu jenom rozsoudit, kdo rozbil džbán? ... Nastvá situace nejmrazivější: dívka se odhodlá vykřičet pravdu: nelze ji nevidět, celá žalující vesnice však pomalu couvá, až všichni zmizí ze scény. Strach žalující umlčí. Rychtář sice znemožněn, ale ujištěn, že někde jinde se pro něho nějaké místo najde. Vrchnost vrchnosti oči nevyklove. Že by klasik viděl přes staletí až k nám?"
16. prosince 2012