Pražský divadelní festival německého jazyka - původně Německé divadlo v Praze - zahájil své působení na podzim 1996. Navázal na přerušenou tradici soužití a vzájemného obohacování české, německé a židovské kultury. Tuto ideu rádi vzali za svou také čelní představitelé Česka, Německa, Rakouska a Švýcarska, kteří od počátku poskytují projektu svou záštitu, i hlavní město Praha jako stálý spolupořadatel.
První ročník byl bilancí vývoje divadelního dění v německy mluvících zemích za poslední léta.
V roce 1997 se dramaturgie soustředila na tvorbu režisérů střední generace a na hry současných autorů, v následujícím ročníku pak na nejnovější, nezvyklé a náročné trendy divadelního dění v celém německy mluvícím prostoru Evropy. Vyprodaná hlediště a ohlasy tisku, hodnotící festival jako “zcela mimořádnou událost, která by byla ozdobou kulturního života i takových metropolí jako Paříž, Londýn či New York“, svědčí o šťastné programové koncepci.
Ve čtvrtém ročníku 1999 se festival zaměřil na díla klasiků v aktualizovaném podání vyhraněných režisérských osobností a na texty mladých autorů.
V roce 2000 byla všechna představení jubilejního pátého ročníku vyprodána už před jeho zahájením. Festival potvrdil svou vůli i schopnost získat pro Prahu to nejpozoruhodnější ze současné jevištní tvorby. Vrcholem se stala inscenace Do krve!- dvanáctihodinová variace na Shakespearův dramatický cyklus Války růží.
Šestý ročník představil v roce 2001 hlavně významná divadla ze spolkových zemí, která dávají velký prostor mladé generaci herců a režisérů.
Ročník sedmý, o něco kratší, byl ročníkem hvězd, ať už vystoupily v inscenaci nebo v samostatných večerech.
Osmý ročník proběhl v druhé polovině listopadu 2003. Jeho těžištěm byly aktuální adaptace děl světové dramatiky.
Devátý ročník 2004 se odehrával v klasických divadelních sálech. V historické budově Národního divadla byla poprvé uvedena činoherní inscenace v němčině, hra nositelky Nobelovy ceny Elfriede Jelinek Dílo. Téma národní a etnické identity ji spojovalo s většinou ostatních inscenací, které různými způsoby reflektovaly současnost i minulost společnosti v německy mluvících zemích.
Desátý ročník byl výjimečný - jubilejní. Kromě úvodního divadelního výletu do vídeňského Burgtheateru na inscenaci Schillerova Dona Carlose, přinesl 14 premiér nejrůznějších žánrů. Jádrem byla setkání s autory a režiséry, kteří přijeli poprvé, se známými scénami jako jsou Thalia Theater, Volksbühne Berlin a Bayerisches Staatsschauspiel, představily se i slavné filmové hvězdy Hanna Schygulla, Armin Mueller-Stahl a Bruno Ganz. Program uzavřel 17. listopadu rozhovor dvou bývalých prezidentů Richarda von Weizsäckera a Václava Havla, moderovaná senátorem Karlem Schwarzenbergem.
Díky pomoci našich partnerů mohly být i v roce 2006 uvedeny reprezentativní inscenace. Odezva v médiích a u veřejnosti byla přes kontroverzní ráz jedenáctého ročníku velice pozitivní, „odvážná“ dramaturgie zaměřená především na Shakespearovy tragédie se tedy jednoznačně vyplatila.
Zavedením festivalových pasů byla představení zpřístupněna širokému okruhu – hlavně mladého – publika, pro které jsme kromě divadelního výletu do berlínské Volksbühne připravili dvě produkce souboru Berliner Ensemble (Tři dramolety, Zhanobení), „inscenaci roku“ (Macbeth) v režii Jürgena Gosche a v provedení Düsseldorfské činohry, Othella z curyšského Schauspielhausu. Pozvány byly i 4 produkce komorního rázu a dvě představení pro děti, jakož i nositel ceny MAX, tentokrát Schnitzlerova Duše – krajina širá v nastudování Národního divadla Praha.
Ve dvanáctém ročníku měl Pražský divadelní festival konal s motto „Sen a probuzení“ a konal se od 8. do 18. listopadu. Během festivalu se hrálo na sedmi pražských scénách. Festivalu se zúčastnily soubory Münchner Kammerspiele, Schauspiel Hannover, Rimini Protokoll, Theater in der Josefstadt a další vynikající divadla německé jazykové oblasti. Součástí programu byla tradičně i nejlepší česká inscenace německy psané hry za uplynulou sezónu, vyznamenaná cenou MAX. Letošním výhercem se stalo Pražské komorní divadlo působící v Divadle Komedie, a to s inscenací hry Světanápravce Thomase Bernarda v režii Dušana D. Pařízka.
Velkým milovníkům divadla jsme tentokrát opět nabídli prolog: divadelní výlet do mnichovských Kammerspiele na inscenaci Čechovových Tří sester v režii Andrease Kriegenburga.
Třináctý ročník s podtitulem FRAU + MANN / ŽENA + MUŽ představil toto věčné téma ve třech výrazných a režijních rukopisech. Po prologu, čtení B. Grögerové a F. Mayröckerové 29. října 2008, byl zahájen 31.10. ve Stavovském divadle, kde Berliner Ensemble uvedl Brechtovu Žebráckou operu v režii Roberta Wilsona a v naší koprodukci s Národním divadlem. V Divadle na Vinohradech 2.11. hostoval soubor Münchner Kammerspiele s dramatizací Fassbinderova filmu Manželství Marie Braunové v režii Thomase Ostermeiera a 9. listopadu vystoupil vídeňský Burgtheater s inscenací Shakespearovy hry Mnoho povyku pro nic (režie Jan Bosse) v historické budově Národního divadla. Scénických čtení se ujali Švýcar Ueli Jäggi a Lucemburčan André Jung. Součástí festivalu byl opět vítěz ceny MAX, i letos Pražské komorní divadlo, a to s dvěma inscenacemi v režii Dušana Pařízka: NADVÁHA nedůležité: NEFOREMNOST Wernera Schwaba a Proces Franze Kafky, dále dvě představení pro nejmenší děti Země, tyč a kámen a také bytové divadlo LivingROOMS v provedení skupiny Lunatiks.