background-03.jpg
2010
program foto/video

z tisku

Marie Reslová pro ČT24
»Pražský divadelní festival německého jazyka je pro nás důležitý. Nejen proto, že představuje současné německé autory, což je velice silná dramaturgická linie festivalu, ale i proto, že otevírá určité nové, jiné způsoby inscenování her.«

Roman Sikora, Deník Referendum, 7. 11. 2010
Dnes začíná pražský svátek německého divadla
»Už dnes v Praze začíná Pražský divadelní festival německého jazyka. Poběží až do 17. listopadu a představí to nejlepší, co se v poslední době urodilo v divadlech našich západních sousedů. Jak už bývá zvykem, Pražský divadelní festival německého jazyka nabídne celou řadu divadelních laskomin. Německo prostě patří, ať se nám to líbí, nebo ne, ke kulturním, a tedy také divadelním velmocím. Proto není špatné dění na tamních prknech sledovat a třeba porovnávat rozdíly mezi divadlem německým a českým. Jsou totiž často propastné.«

Vojtěch Varyš, tyden.cz, 8. 11. 2010
Německý festival – Zfetovaná pohádka a národní socialismus
»Zlato nad zlato. Zrak i sluch přechází, sen střídá skutečnost, romantismus vzývá socialismus. Pražský divadelní festival německého jazyka zahájil svůj patnáctý ročník velkolepě – drážďanským Zlatým kořenáčem v pražské zlaté kapličce.Zahájení každého festivalu je doprovázeno oficiálními ceremoniemi, recepcemi a projevy plnými dutého slovního škváru. Ani tomu se úplně nepodařilo uniknout, ovšem pořadatelé vyřešili nesmírně elegantně otázku poděkování sponzorům - tematickou písní z představení Christopha Marthalera Stunde null, která na festivalu slavila úspěch před dvanácti lety.«

Jana Machalická, Lidové noviny a lidovky.cz, 9. 11. 2010
V rauši z Drážďan do Prahy
Zlatý kořenáč romantika E. T. A. Hoffmanna ve zdramatizované a aktualizované podobě zdivočel.
Divadelní úterý – Divoký kvas v květináči, živé slovo básníkovo a princeznina zpověď.»Pro každou festivalovou dramaturgii je asi nejtěžší odhadnout, jak dílo, které vidí v domácím prostředí a v určitých kontextech, zafunguje jinde. Dramatizace novely Zlatý kořenáč E. T. A. Hoffmanna z drážďanské činohry, která v neděli popatnácté otevřela festival německého divadla, přenos do Prahy sice v zásadě přežila, ale cestou poztrácela víc, než by se čekalo....
Samozřejmě že němečtí herci, jak už jsme se mohli mnohokrát přesvědčit, naprosto oddaně slouží celku a vklad herecké energie je úctyhodný. Svlékají se, laškují s živým hadem, který je nepříjemně obtáčí, zodpovědně a bez mrknutí oka o své tělo rozbíjejí syrová vejce, která se slizce roztékají. Jenže kvůli stálému kvasu na jevišti skoro ani nemají možnost nějaké postavy vytvořit. Přesto si dovedu dobře představit, že v Drážďanech tahle inscenace má svůj smysl a tamější publikum oslovuje. Zda je přenosná, si nejsem jistá, ale na druhé straně je dobře, že se na festival dostala. Jak je vidět, není třeba tolik se bičovat nad stavem domácího divadla. Tím spíš, že srovnání domácích scén s činohrou v Drážďanech, tedy divadlem z bývalého východního bloku, je určitě souměřitelnější než s německými špičkami, které k nám přijíždějí z někdejší západní části.«

Marie Reslová, Hospodářské noviny a iHNed.cz, 14. 11. 2010
Divadelní festival německého jazyka zahájily dějiny, sny a halucinace
»Drážďanská státní činohra s inscenací režiséra Sebastiana Baumgartena Zlatý kořenáč zahájila desetidenní Pražský divadelní festival německého jazyka. Publikum v Národním divadle trochu bezradně sledovalo významově složitou dvouhodinovou kompozici inspirovanou povídkou německého romantického spisovatele E.T.A. Hoffmanna.... 
Herci jsou skvělí, střihem proměňují výraz od (často bizarní) stylizace k civilu nebo ke zcizenému komentáři. Se složitým romantickým jazykem textu nakládají suverénně. Řešení jednotlivých situací začíná v realitě a zvláštním "pootočením" se přehoupne, jako by vyjelo z kolejí, k šílenství.Všechno to signalizuje nějakou poruchu a člověk si není jistý, zda je to vize světa, jak se jeví bláznovi, nebo vyšinutý svět plný magorů z pohledu člověka, který ještě neztratil zdravý rozum a jen se pokouší přiléhavě vyjádřit stav věcí. Každopádně je o čem přemýšlet.«

Vojtěch Varyš, tyden.cz, 9. 11. 2010
Německý festival - Svůdná žena a hra se životem
»Jak to ti němečtí herci dělají? Zazní po představení obdivná otázka. Tohle byli ovšem Švýcaři, takže odpověď může být komplikovanější, než se zdá. Další den německého festivalu.Ten kontrast už nemohl být větší. Zlacené prostředí velké budovy Národního divadla - komorní klub v Řeznické pro pár desítek tísnících se diváků na rozhrkaných židlích. Obří výpravná podívaná s živými hady a projekcemi versus komorní kousek pro tři herce. Ale zážitek to byl opět dechberoucí.«

Helena Kunčarová, RozRazil Online, 16. 11. 2010
Theater 2010: A tam on jezdil a tam se veselil
»Josef Hader je jedním z nejznámějších politických kabaretiérů v německy mluvících zemích, především v Rakousku, kde žije poblíž Vídně. Jediná zrádnost, co se jeho kabaretu týče, je občasné zacyklení se a návraty k dobře fungujícím předpřipraveným vtipům. Snad i pro nedostatek nových námětů se i Hader tu a tam zacyklí a vrátí do bezpečnějších vod recyklovaného humoru, většinou ale tuto neobratnost vysvětlí bravurním vypointováním. I když druhá půle kabaretu postrádala svižnost a přesné načasování gagů, přesto je Hader zcela právoplatně jedním z nejlepších současných rakouských komiků.«

Vojtěch Varyš, Tyden.cz, 15. 11. 2010
Německý festival: Salvy smíchu, málo masa, hodně krve
»Víkend s Josefem Fritzlem! Rakouský kabaret i monodrama nositelky Nobelovy ceny Elfriede Jelinekové se dotýkaly mimo jiné sklepů a jejich tajemství. Do toho se vešla i Kafkova Amerika.Víkend pražského německého festivalu pokračoval v ohledávání různorodých podob současného německy mluvícího divadla. Shodou náhod byla všechna tři představení určena pro jednoho herce - ani v jednom případě však nešlo o kusy komorní nebo vizuálně chudé.V pátek na Novou scénu zavítal rakouský komik Josef Hader se svou one man show Hader hraje Hadera. Velké hlediště zaplnil zcela, přičemž z větší části tvořili publikum německy hovořící diváci - Hader je totiž v Rakousku a okolí tak populární, že se na leckteré jeho show není možné vůbec dostat - proto mezi diváky kromě knížete Schwarzenberga nechyběli ani návštěvníci třeba až z Mnichova.«

Tomas Petzold, Dresdner neueste Nachrichten, 12. 11. 2010
Zázrak nad Vltavou
Pražský divadelní festival německého jazyka v 15. ročníku – Drážďany jsou zastoupeny dvěma inscenacemi…»Po zahajovací, nikterak pompézní ceremonii vládne především soustředěná pozornost, u publika stejně jako u malého drážďanského souboru. Vydrží až do konce a uznalý potlesk si zaslouží obě strany.«

Vladimír Just, Lidové noviny a lidovky.cz, 18. 11. 2010
Kafkův Nezvěstný se v Arše našel
Festival německého divadla uvedl dvě hry – Ameriku a Lulu – i dva divadelní jazyky»Letos pražský festival německého jazyka nabízel v zásadě dva odlišné typy představení: k hereckému výkonu soustředěnou komorní činohru (a la curyšská Biografie: Hra) a postmoderně rozmáchlá plátna (tuto stejně legitimní linii otevřel nešťastným způsobem zahajovací drážďanský Zlatý kořenáč).... 
Zatímco skromnou Ameriku považuji za jeden z vrcholů festivalu, z ambiciózní Lulu Davida Martona (Drážďany-Hannover) jsem odcházel se smíšenými pocity. Ano, hudební a tempo-rytmické kvality ansámblu, včetně dokonale synchronizovaných sborových pasáží, za něž by se nemuselo stydět žádné broadwayské muzikálové těleso, zejména však pěvecké výkony tří představitelek titulní postavy, to vše bylo místy strhující. Týká se to jak suverénně frázující, „jazzové“ Lulu Yeleny Kuljicové, tak „bergovsky“ operní a orientálně exotické Yuku Yanagihary, a ovšemže i povýtce „činoherní“ Lilith Stangenbergové, jež generální téma osudové ženy jako projekce mužské touhy, zpětně zotročující a smrtelně hubící svého původce, hrála snad nejpřesvědčivěji.«

Iva Mikulová, RozRazil Online, 21. 11. 2010
Theater 2010: Zcizená, sama sobě odcizená, Lulu
»V drážďanské fragmentární Lulu nejde až tak o příběh samotný, jako spíše o ukázání jednotlivých momentů z jejího života, polarity ženského a mužského světa. Díky nápaditému a propracovanému střídání formálních prvků a jejich kladení do paralelního či kontrastního vztahu je v inscenaci neustále co sledovat (i díky rozlehlosti jeviště a proměnám mluvčích) a divák je tak udržován v napětí a pozornosti. Režisér dosáhl podpoření obsahové stránky inscenace zdůrazněním a vytyčením formálních výstavbových principů.«

Radmila Hrdinová, Právo a Novinky.cz, 19. 11. 2010
Festival německého divadla předvedl především herecké osobnosti
»Inscenace Láska a peníze v podání Deutsches Theater z Berlína udělala tečku za patnáctým ročníkem Pražského divadelního festivalu německého jazyka (PDFNJ). Hru britského dramatika Denise Kellyho o moci peněz a nemoci nakupování, označovanou za temnou a brutální, proměnila režie Stephana Kimmiga v grotesku, alespoň pražské publikum ji tak pochopilo a reagovalo zřejmě v duchu režisérových intencí.Šestice dokonale sehraných protagonistů, kteří navázali kontakt s publikem okamžitě po příchodu na jeviště, dávno předtím, než vstoupili do děje, pouhou svou aktivní přítomností na scéně, doložila, že ziskem letošního ročníku PDFNJ byli především herci a herectví....
Philipp Hochmair v Kafkově Americe a sugestivní Isabelle Menkeová zvládající mistrně takřka tříhodinový monolog v Jelinekové Rechnitz patří k vrcholným zážitkům festivalu.Druhým, pro mnohé možná ne tak zjevným ziskem letošního ročníku, je skutečnost, že dramaturgie festivalu setrvale a záslužně objevuje pro české publikum jména režisérských osobností německy mluvícího prostoru....
Na závěr tohoto stručného ohlédnutí nutno konstatovat, že ani české divadlo nevyšlo ve srovnání s německy mluvícím zkrátka: jelinekovská variace Michala Dočekala Co se stalo, když Nora opustila manžela patřila k vrcholům letošního ročníku PDFNJ a Kateřina Winterová se hereckým výkonem plnohodnotně řadí po bok Isabelle Menkeové, Philippa Hochmaira nebo Sebastiana Wendelina ve Zlatém kořenáči.«

Vojtěch Varyš, tyden.cz, 18. 11. 2010
Láska, peníze a konec
»Britskou hrou ze současnosti v berlínském provedení Láska a peníze skončil letošní patnáctý ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka. A bude na co vzpomínat.Britský dramatik Dennis Kelly zasadil svou hru Láska a peníze z roku 2006 do současné Británie a mezi lidi, sužované ekonomickými požadavky společnosti - ještě před slavnou hospodářskou krizí. Inscenaci, oceněnou i pozváním na prestižní festival Berliner Theatertreffen, přivezlo berlínské Deutsches Thetaer....
Protože festival skončil, slušní se zmínit některé neopakovatelné zážitky. Z nabitého programu nejevíce zaujaly dvě inscenace spjaté s drážďanskou činohrou: Lulu a Zlatý kořenáč, potěšil rakouský kabaretiér Josef Hader a precizní starosvětská činohra Biografie: Hra z Curychu. Rozporné dojmy zanechala inscenace nové hry Elfriede Jelinekově Rechnitz z téhož města. V rámci toho, co se na český jevištích běžně děje, šlo o mimořádně nadprůměrných deset dní.«

Marie Reslová, Hospodářské noviny a iHNed.cz, 19. 11. 2010
Vzkaz z Berlína
Pražský festival představil to nejlepší z německého divadla.»Hra Láska a peníze britského dramatika Denise Kellyho v inscenaci berlínského Deutsches Theater uzavřela patnáctý ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka.Režie Stephana Kimmiga zasadila lapidární zprávu o ročním manželství mladého páru, sebevraždě manželky a "obyčejných" perverzích současného života do stísněného domečku - doupěte trčícího uprostřed prázdného jeviště - vesmíru. Retrospektivně vrstvené momentky, zábavné formou a docela hrůzné obsahem, vesměs holé dialogy páru nebo osob, jež se ocitly v jeho blízkosti, jsou ukázkou "vykloubené" komunikace i přesného hereckého řemesla. Závěrečný "shrnující" monolog láskou a vínem přemožené nevěsty na svatební hostině roztomile zafilozofuje o naší pitomé pozemské závislosti na penězích, smyslu lásky i zákonech všehomíra. Zábavné, srozumitelné a chytré současné divadlo.«

Reflex, 25. 11. 2010
Mejdan, kde se vraždilo
»Pražský divadelní festival německého jazyka má ve světě českého divadla obdobné postavení jako závody F1 v motorismu nebo Liga mistrů ve fotbale. Přiváží do Prahy špičkové divadelní soubory, jejichž technické vybavení, divadelní myšlení, výběr titulů i jejich zpracování jsou o stupeň či dva výš, než je u nás zvykem.I letošní, patnáctý ročník PDFNJ nabídl exkluzivní projekty ze čtyř německy mluvících oblastí Evropy – tedy Německa, Rakouska, Švýcarska a Lucemburska, jež – pro nás nedostupně – kvalitními a náročnými inscenačními prostředky tematizují agresivitu, odlidštěnost, emotivní přecitlivělost a duchovní vyprázdněnost dnešní Evropy....
Především Lulu režiséra Davida Martona, jež propojovala Wedekindovo drama s Bergovou operou a formami jazzového a rockového muzikálu a studiového natáčení, byla spíš bizarním koncertem než psychologickým dramatem. Avšak právě takové je soudobé divadlo a odraz dnešního světa v něm. Říká, že je třeba aktivně vstupovat do děje a obrazů a vždy znova a znova je interpetovat bez toho, abychom dopředu znali význam a výsledek.«

Divadelní noviny, 30. listopadu 2010
Češi Němcům nerozumějí?
»Snad jediné představení Pražského divadelního festivalu německého jazyka nebylo přijato jednoznačně. Přitom nelze pochybovat o tom, že přinejmenším ve třech případech organizátoři přivezli současnou německou divadelní špičku, díla tvůrců nikoli jen slavných jmen, ale těch, kteří momentálně hýbou německy mluvícím divadelním prostorem. I tady platí, že každému divadlu škodí přesun z místa na místo, že máme jiný vkus, jiné očekávání, co že v divadle uvidíme a prožijeme, ale zdá se, že i německá scéna momentálně hledá svou tvář, trochu opakuje dříve objevené a hledá, kudy dál. Jenže v tak rozsáhlém teritoriu, jaké německy mluvící divadlo představuje, jen tak generalizovat je velmi ošidné. Krkonoše přehlédnete z jednoho místa celé, v Alpách dohlédnete jen na nejbližší horizont. Poděkování festivalu za podstatnou vyhlídku.«

Milan Uhde, Divadelní noviny, 30. listopadu 2010
Dobové patologie vyvlečené na světlo
»Berlínský Deutsches Theater přivezl na Pražský divadelní festival německého jazyka hru britského dramatika Dennise Kellyho Láska a peníze. Jestli titul sváděl neznalce k očekávání divadelní polemiky se soudobým světem konzumu, byla skutečnost tomuto očekávání naštěstí na hony vzdálena. Láska a peníze je krutá, bezohledně analytická komedie na téma dnešního člověka a zároveň účinná past na diváka: začíná od konce příběhu, na němž je založena, a hýří černohumornými výroky....
Představení trvající osmdesát minut přineslo mimořádný a silně vzrušující zážitek.«

Vojtěch Varyš, Týden, 22. 11. 2010
Sloupek | Německo – náš vzor
»Každoročně na podzim se v Praze koná tak zvaný německý festival, který se oficiálně jmenuje trochu kostrbatě Pražský divadelní festival německého jazyka. V deseti dnech představí to nejzajímavější ze současné produkce divadel v německy mluvících zemích. To znamená: ohňostroje nápadů, obrovské nasazení herců, detailní práce s jazykem, hudbou i výtvarnou složkou – a hlavně, jednoznačný a neotřelý osobní postoj.Letos, symbolicky ohraničen dvěma politickými výročími, proběhl mezi 7. až 17. listopadem patnáctý ročník s podtitulem Schein & Sein – Zdání a bytí. Mezi operou, kabaretem a výpravnou pohádkou se dotkl sexuálního zneužívání, finanční krize, válečných masakrů, socialismu i bombardování Drážďan. Jako vždycky bylo plno, jako vždycky se chválilo na všech frontách. Ale nejspíš nám zas nezbude než si počkat na další díl....
Němci nám také ukazují, že se dá jít do honosného divadla v obleku, a přesto tam člověk nemusí spát a ušlechtile se nudit. Festival německého divadla je nejen školením pro pražské divadelníky, ale také pro diváky, kteří po svých divadlech málokdy vyžadují něco nového.«