Cena Josefa Balvína 2018/19

Vážení divadelní tvůrci, milí kolegové,
ve spolupráci s Divadelními novinami vyhlašujeme další ročník soutěže o Cenu Josefa Balvína
pro nejlepší českou inscenaci německy psaného textu.
Do soutěže může každý profesionální divadelní subjekt přihlásit svou produkci, která měla premiéru na území České republiky v době od 1. června 2018 do 31. května 2019.
Uzávěrka přihlášek je 31. května 2019.
Vítězná inscenace bude uvedena v hlavním programu 24. ročníku festivalu.
Více informací a přihlašovací formulář najdete ZDE.

main-cjb-5843.jpg

Nejlepší byl Richard III.

Ceny divadelní kritiky - Časopis Svět a divadlo: V neoceňované kategorii „největší zážitek ze zahraničního divadla" se na prvním místě v anketě umístil Shakespearův RICHARD III., režie Thomas Ostermeier, Schaubühne am Lehniner Platz (Berlín, Německo) – uvedeno na Pražském divadelním festivalu německého jazyka.

Děkujeme a gratulujeme do berlínské Schaubühne!

main-richard-5842.jpg

Festival členem EFFE!

Pražský divadelní festival německého jazyka je součástí mezinárodní platformy EFFE (Europe for Festivals - Festivals for Europe), podporované Evropskou asociací festivalů, kterou tvoří festivaly založené na umělecké kvalitě a mající významný vliv na místní, národní i mezinárodní úrovni.
Porota udělila našemu festivalu toto hodnocení: „Jedna z nejvýznamnějších kulturních událostí roku. Zdroj impulsů, výzev a kultivace česko-německé intelektuální reciprocity, progresivní dramaturgie a silného vlivu na českou divadelní kulturu."
Festival opětovně získal značku EFFE pro sezónu 2019-2020, na což je náležitě pyšný.

main-effe-festival-5840.jpg

Festival pohledem diváka Vladimíra Karfíka

Vladimír Karfík, uznávaný literární kritik, historik a editor, popsal ve své knize DĚDOVA MÍSA (soubor článků psaných pro stejnojmenou rubriku Divadelních novin v letech 2012 - 2014) svůj zážitek z festivalu:
"Německý humor obecně podceňujeme. ... Berlínská Volksbühne (Španělská mu(š)ka, r. Herbert Fritsch) na závěr Festivalu německého divadla předvedla, jak rafinovaně je možné zahrát sto let starou lidovou frašku - v okázalé Státní opeře jako lahůdku až choreograficky dokonalou. Jemná parodie lidových taškařic, filmových gagů, kde kdaždý aktér má přesně vypracovaný svérázný způsob pohybu, ne aby sám o sobě byl k smíchu, ale doopravdy - není samoúčelný, leč charakterotvorný. Žasnul jsem nad profesionalitou herců, kteří přesně plnili režijní záměr, ať je kaskadérské pohyby musely stát modřiny po těle. Při zjevně disciplinovaném podřízení přesné a přísné režii ani stopy po strojenosti, naopak, za každým extrémním pohybem nelíčená radost z komedianství. Kolikrát jenom prolétl herec, jistě ctihodný pán, po břiše celou scénou, až se hlavou téměř zarazil o první řady hlediště! ... Profesionalita i v lidové frašce. Nic nepodcenit. Jinak je to tak často vídaná šarže pro nenáročného diváka - jenomže berlínští předvedli nenáročnou frašku i pro náročného diváka. Takové divadlo může způsobit, že nenároční diváci budou na vyhynutí. ...
O pár dní dříve zážitek poněkud jiný: uprostřed bahnité scény bílé čtvercové plató, a na něm s minimem rekvizit hraje se veselohra vekého německého klasika Heinricha von Kleista (Rozbitý džbán, r. Matthias Hartmann). Takto řečeno, neviděno, možné podezření z režijní a scénografické svévole. Ale kdež! Ono bahno hraje po celé představení svůj význam, a v závěru pak nejzřetelněji. ... O Rozbitém džbánu jsem si myslel, že ho znám. Přiznám, že nerad bych ho viděl v rukou režiséra, který by si ho příliš přizpůsoboval svým autorským ambicím. Když se však na německém festivalu ve Stavovském divadle nad Kleistem otevře opona, uz v samé expozici blesklo mi, zda vlastně neočekávám, kdy se na scéně objeví Gogolův Revizor. Do té doby mě to nenapadlo, až v aktuálním provedení vídeňského Burgtheateru. Vždyť základ hry jsem považoval za komediálně banálnější, a ve srovnání s Gogolem banálnější také je, o to však větší překvapení, co z ní dnes lze všechno vyčíst. Šlo opravdu jenom rozsoudit, kdo rozbil džbán? ... Nastvá situace nejmrazivější: dívka se odhodlá vykřičet pravdu: nelze ji nevidět, celá žalující vesnice však pomalu couvá, až všichni zmizí ze scény. Strach žalující umlčí. Rychtář sice znemožněn, ale ujištěn, že někde jinde se pro něho nějaké místo najde. Vrchnost vrchnosti oči nevyklove. Že by klasik viděl přes staletí až k nám?"
16. prosince 2012

main-dedovamisa-5841.jpg

23. ročník festivalu

1. prosince 2018 jsme zakončili 23. ročník festivalu. Všem divákům děkujeme za plná hlediště
a za potlesk, všem divadlům na skvělé výkony. Těšíme se na Vás příští listopad
a přejeme Vám skvělý rok 2019!

main-echo2048x1536-thf18-5518.jpg

Publikace ZWANZIG

Vážení příznivci festivalu,
k 20. výročí festivalu vznikla výroční publikace ZWANZIG, mapující uplynulé ročníky festivalu od roku 1996. Publikace obsahuje také anketu divadelních odborníků a bohatý obrazový materiál.

V případě Vašeho zájmu o dodání výroční publikace ZWANZIG nás prosím kontaktujte na e-mailové adrese: office@theater.cz

main-zwanzig-5496.jpg

22. ročník ve 2 minutách

Krátká a výstižná vzpomínka na 22. ročník festivalu očima studentek FAMU Nikoly Krutilové a Báry Chalupové.
Alles klar?